Vážený pane doktore,
dnes jsem pozorně poslouchala vaši poradnu, která se týkala manipulace. Když jsem uvěřila, před jedenácti lety, byla jsem rozvedená a žila jsem se třemi dcerami. Začala jsem chodit do křesťanského sboru i s dětmi. Po nějaké době jsem se více sblížila s mužem z našeho sboru a po tříleté známosti jsme se vzali před celou církví. Byli jsme velmi zapojeni v našem sboru, stali jsme se i vedoucími a mnoho lidí nás znalo.
Hned po svatbě jsme se však potýkali s velkými těžkostmi, ze kterých jsem byla úplně v šoku. S novým manželem jsem žila i s nejmladší dcerou, které bylo v té době 16 let. Problémy nebyly jen kvůli ní, ale vlastně muselo být všechno tak, jak chtěl manžel. Od toho, jak se musí položit utěrka, až po to, jak se má modlit.
Po půl roce jsem začala mít i zdravotní problémy, doma jsem se bála cokoli dělat nebo říct, protože odezva byla strašná. Nejenže mě psychicky týral – určoval, kdy a kam mohu jít, co mohu doma dělat a podobně – ale časem přišli rány. Manžel napadal mě i dceru a já se stále víc a víc bála. Vůbec jsem nechápala, co se děje. On mi vysvětlil, že je to vždycky jen moje vina.
Po roce manželství jsem byla totálně vyčerpaná, nikdy jsem neměla klid a propadala jsem beznaději. Během těchto problémů jsme i nadále sloužili v církvi a manželovi vůbec nepřišlo divné, že mě doma bije a pak jde do kapely chválit Boha. Pak jsem se svěřila jedné sestře a ona o tom řekla pastorovi. Od té doby jsme měli zákaz sloužit – i když já už stejně nebyla schopná – a bylo nám doporučeno, abychom řešili manželské problémy.
Abych to zkrátila, začali jsme chodit ke křesťanské psycholožce, která s námi asi rok pracovala, se střídavým úspěchem. Také jsme s několika lidmi ve sboru mluvili o naší situaci. Doma se ale všechno stále opakovalo – chvíli bylo všechno bezvadné, a pak zase přišly výhrůžky a násilí. Po těchto incidentech jsem už začala odcházet z domu a bydlela u kamarádky.
Po dvou letech požádal manžel o rozvod, protože jsem s ním nežila a že si jednoduše nerozumíme. Rozvedli nás ihned, ale rozsudek nenabyl právní moci, protože jsme rozvod stáhli zpět. Po půl roce jsme znovu narazili na problémy, které jsme už dříve nedokázali řešit – především proto, že jsme spolu začali opět bydlet a uvědomili jsme si, že máme stále stejné těžkosti.
Začala jsem si uvědomovat, že nemám obavy jen o sebe, ale i o ostatní, protože můj manžel začal znovu pracovat ve sboru. Také vidím, jak se baví s lidmi, kteří jsou citově slabší, hlavně se ženami. Co když mu všechno věří tak jako já? Co když je ovládá? Mluvila jsem o tom s vedoucími, ale nikdy nepadlo slovo o opravdové manipulaci.
Při jednom setkání se bývalý manžel omluvil za fyzické a psychické týrání. U toho plakal, a já z toho mám dodnes smíšené pocity. Myslel to upřímně? Vedoucí to velmi ocenil a manžela pustil zpět do služby. Je opravdu možné, že i tohle mohla být manipulace?
Jak jste říkal, pane doktore, do této role se dokáže vžít každý, kdo má manipulativní sklony. Ale proč to nepoznal vedoucí? Pokud začnu zpochybňovat jeho pokání, budu očerněná a označená, že nedokážu odpustit. Nevím, co dělat.
Prosím, poraďte mi.